into the mirror. The glasses sit awkwardly yet comfortably on my nose, a perfect blend of nostalgia and style. I can't help but smile, thinking about all the stories these frames might witness on my face. As I adjust them slightly, the reflection seems to show a slightly more content version of myself. The search for the perfect pair might have been convoluted, but at least it provided a day full of laughter and camaraderie with A and the shopkeeper. A gentle reminder that sometimes, it's not about finding the perfect look but enjoying the process of looking. --- Now, here’s the translated version in Czech: Nenávidím nakupování brýlí. Mám velmi úzký obličej a brýle ho dělají širším a nesouměrným. Představte si chameleona, s těmito brýlemi občas mohu otočit oči v očních důlcích bokem také. Jednou, když jsem instinktivně pomyslel na to, že bych chytil mouchu jazykem, moje přítelkyně mě plácla. Myslela si, že jsem nevhodný. Ostatní mě ve skutečnosti dělají, jako bych chtěl obejmout každého, ať už je to moje přítelkyně nebo kdokoliv jiný. Léta jsem vzdal naději, že budu vypadat jako intelektualní superhrdina, kterým jsem, s hlubokým, uvědomělým pohledem, který vykazuje právě správné množství vzdálenosti a přitažlivosti, a nechal jsem ji vybírat. Ona umí najít všechno. Designové šaty za 25 EUR. Léčbu na bolení břicha. A brýle, které sednou i koni. Po několika nepodařených pokusech jsme vstoupili do malého butiku. "Máte skvělé modely!", říká A majiteli při vstupu, "to je dobré znamení." "Co potřebujete?" "Nový pár brýlí pro něj." Ptá se na moje preference: "Nechávám to na ní," ukazujíce na mou přítelkyni a zavtipkuji: "Protože nic nevidím, když zkouším nové brýle." Dává to smysl. Procházíme výběrem, který je okamžitě míli před všemi ostatními obchody. Dnes nepotřebujete pro cokoli luxusní značkové názvy. Většinu z těchto značek jsem nikdy neslyšel, ale jsou zábavné a originální. Ukazují mi modely, zkouším všechno. Můj oblíbený má dva nosní můstky. Jakmile si je nasadím, cítím se, jako by mi patřilo zlaté WC. Po nedávném zhlédnutí biografického pořadu o Marii Callas říkám A tichým hlasem: "Onassis není jediné jméno začínající na O. Umístím zlatou inkrustaci Ω u našeho vchodu, miláčku" - "Ne." Některé páry mají obvyklé problémy. Rychle je procházíme a je obtížné je tak rychle vrátit na jejich velmi malé plastové podstavce. Pokaždé, když si vyzkouším nové, všímám si, že A ustupuje, aby se na mě podívala. Teď nevidím tak daleko, abych zhodnotil její výraz, tak přistupuji blíže. Ustoupí. "Pozor!", vykřiknu, "tvůj kabát smýká vystavenými modely!" Otočí se znepokojeně, jsou v bezpečné vzdálenosti, prodavačka se začíná smát. Více a více zkoušek, výběr zužujeme, A se některé páry opravdu líbí. "Tento určitě!", říká, ustoupí krok zpět. Dívám se na ní, na prodejce, znovu na A, odložím brýle s vážným výrazem a řeknu: "Všiml jsem si, že vždy, když mě donutíš nosit brýle, které se ti líbí, uděláš krok směrem ke dveřím. Jak bych to měl chápat?!". V tu chvíli my všichni máme dobrou náladu a vyměňujeme si vtipy jako badmintonové míčky. Majitelka mi ukazuje model s tlustým plastovým ráfkem. "Tyhle si nemohu nasadit," říkám, zatímco housle nepochopitelně začínají šeptat, "Od doby, kdy jsem byl malý kluk, jsem musel nosit takové brýle hrazené veřejným zdravotním pojištěním. Neměli jsme moc peněz a moji spolužáci si ze mě dělali legraci, protože jsem byl velmi malý a s těmito mohutnými brýlemi jsem vypadal jako lemur". Než dokončím svůj příběh, vidím, jak v očích mé přítelkyně jiskří: "To jsou ty pravé! Prostě dokonalé!". Housle zmizí do tenkého vzduchu a vytvoří prostor pro buben a činel. Chci ještě jeden pár, A říká, že žádný problém, obchod má dvě místnosti, ona by zvolila levou, Já pravou. Mohu si vzít, co chci. "A pokud budu chtít použít tvé dveře?" "Vezmeš si tyhle zatracené brýle, ty ti prostě sluší." Dívám se na majitelku, která se viditelně baví, a ona najde pár, který se mi líbí a moje přítelkyně ho může přijmout. Už tady strávíme hodinu a nikdy jsem neměl takovou zábavu při nakupování brýlí, takže si vezmu oba páry (také protože druhé dveře houkaly jako skřípání nehtů po tabuli). Majitelka je také šťastná a nabízí mi dobrou cenu, mnohem lepší než to, co pokrývá moje zdravotní pojištění. Když připravuje papíry, roste ve mně zvědavost: "Takže s vašimi slevami, můžete se podívat i na moje zuby?" Říká, že zubařské křeslo ještě nedorazilo, budu muset být trpělivý. Jak optik měří zaměření mých očí na brýlích, dívám se hluboce Podívám se do její tváře a vidím zábavnou, lehce stydlivou osobu, která možná právě prožila jeden ze svých nejlepších dnů v práci a rychle se zapojila do nesmyslné konverzace. Rád bych ji lépe poznal. Když rozesmívám lidi, cítím se šťastný, není v tom nic složitého. Těším se na den, kdy si mohu přijít pro své nové brýle a odcházím stejnými dveřmi jako A. "Jaká milá paní," shodneme se venku a já se na ni podívám o něco déle. "Co je? Nechal sis špatné brýle?" - "Byla to zábava. Oba jsme to způsobili. A ona samozřejmě taky. Dobrá práce, týmová kolegyně!". Je to zřejmé, ale takové věci nevycházejí takhle každý den.